Vánoční přání

 Chcete se naladit na tu správnou vánoční notu a nakazit se vánoční náladou? Pak je tato kniha přesně ta pravá!

Libby si přeje, aby už bylo po Vánocích. Chce je strávit o samotě, možná že i pracovně. Její máma, její poslední rodina, nedávno zemřela a Libby bude muset prodat dům, pokud se jí nepodaří zakázka pro firmu s kočičími granulemi. A tak ve dne v noci pracuje a přemýšlí, jak na kampaň s vánočním kotětem. Jednoho dne však narazí v maminčině pracovně na neotevřený dopis, v němž je pohlednice z městečka Holly Peak. To je proslulé svou vánoční náladou a velmi bohatou výzdobou na každém kroku. Libby se vydá na cestu, aby zjistila, jaké rodinné tajemství se za pohlednicí skrývá. V městečku narazí na Adama, místního specialistu na výzdobu, který jí pomáhá rozplést záhadu s pohlednicí, navíc je Adam velmi pohledný, takže se ty Vánoce začínají ještě více komplikovat.

 

„Byl to okouzlující červený domek zastrčený mezi stromy. Střechu lemovala vánoční světýlka, která zářila i přes den. I stromy tyčící se kolem domu byly ověšené řetězy světýlek. Verandu zdobila girlanda z cesmíny a stejný věnec, jaké viděla na dveřích a výlohách obchodů na hlavní třídě. Na obou stranách smaragdově zelených dveří stály dva mohutné vánoční stromky.“

 

Že Karen Schaler píše nádherné vánoční příběhy, už pár let vím, proto jsou pro mě během adventu sázkou na jistotu.

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Za olivovým hájem

 

Nezapomenutelný příběh dvou výjimečných žen, které navzdory překážkám nacházejí odvahu a naději i v těch nejtemnějších časech…

Řecko, 1942. Mladá Sophie si všímá, že okolí její rodné vesničky se vlivem války mění, lidé se také mění a ona se snaží držet od všech odstup, hlavní cíl je přežít a udržet naživu svojí mladší sestru a otce. Ale okolnosti se však sehrají tak, že se sama stává členkou protinacistického odboje, a jde jí o život.

O mnoho a mnoho let později přijíždí na řecký venkov, do vesničky Iousidous, Ava. Sophiina vnučka, která zdědila po smrti babičky dům, o němž se nikdy nezmínila, a už vůbec od babičky neslyšela o jejím životě v rodném Řecku. Ava je zklamaná životem, a tak se pouští, aby zapomněla, do oprav starého zchátralého babiččina domu a nachází v něm spousty odpovědí. Postupně zjišťuje tajemství babiččina života a rozplétá neuvěřitelný příběh krutosti, odvahy a věrnosti.

 

„

Od války jsem Sophii neviděla,“ překládala Helena. „Zmizela hned potom, co vyhodili do vzduchu ten most – víte o tom?“ Helena pohledla na Avu a ta rychle přikývla. „Myslíte viadukt přes řeku Gorgopotamos? Odboj ho vybombardoval ve dvaačtyřicátém.“

„Vidím, že jste si doplnila znalosti o místní historii.“poškádlila ji Helena a Ava se usmála. (…)

„Po zničení toho mostu přišli do Iousidous nacisté. Zuřili, protože byli přesvědčení, že někteří vesničané pomáhali odboji.“ (…) „Ale nacisté se nějakým způsobem dozvěděli její jméno. Hledali ji, i její sestru Angeliku. Ale obě zmizely a já se už nikdy nedozvěděla, co se s nimi stalo.“

 

Ztracené dívky z Willowbrooku

 

Příběh inspirovaný hrůzami, které se ve Willowbrooku skutečně odehrávaly, vám vezme dech…

Šestnáctiletá Sage Wintersová měla dvojče Rosemary. Byla vždycky trošku jiná, ale sestry byly propojené a velmi se milovaly. Rosemary však zemřela už před šesti lety na zápal plic. Jejich matka zemřela při autonehodě a Sage žije pouze se svým nevlastním otcem, který se o ni vůbec nezajímá. Jednoho dne však náhodou vyslechne otčíma hovor a ten jí změní celý život. Rosemary žije. Byla tenkrát umístěna do státní školy Willowbrook, o které se nepovídá nic hezkého. Nicméně sestru nyní v zařízení pohřešují. Willowbrook byl vždy opředen strašidelnými historkami a tajemstvím, nikdo o něm vlastně neví vůbec nic. Sage se vydává do Willowbrooku, odhodlaná sestru najít, to ale ještě netuší, že tam uvidí a zažije věci, které jí navždy změní život…

 

„Těžko říct, co bylo horší, jestli hluk nebo zápach. Vzduch chutnal jako smrt. Nelidské hrdelní skřeky vycházely z čehosi, co znělo jako stovka zmučených duší, stoupaly, klesaly a zase stoupaly. (…) Stála tu snad stovka železných postelí, všechny byly bílé a namačkané jedna na druhou, a mezi nimi úzká ulička. Všechny byly obsazené, některé dokonce dvěma dívkami. Mnohé měly na sobě svěrací kazajky, seděly, klečely nebo ležely a oči měly prázdné. Několik z nich bylo přivázaných provazy k čelu postele, zatímco jiné se povalovaly ve vlastních výkalech. Některé byly nahé, mnohé měly na sobě jen látkové pleny, zatímco jiné byly oblečené v hrubých, ručně ušitých mundúrech. Pravou stranu místnosti zabíraly dřevěné vozíky s morbidně vychrtlými chovankami uvnitř. Jiné lezly, skákaly z postele na postel, smály se, vyly a ječely.“

 

Páni, tohle bylo opravdu velmi silné čtení. Po přečtení pár stránek jsem si hned musela googlit Willowbrook a informace o něm. Shlédla jsem i pár videí na youtube a dokonce přímo to video, které se odehrává v ději knihy, když do sanatoria vtrhl Geraldo Rivera a zveřejnil světu první reportáž a žalostné podmínky, v nichž místní rezidenti žijí. Tuto událost autorka zakomponovala do děje a je její důležitou součástí. Díky reportáži se začalo konečně něco dít, v roce 1972 podali rodiče pěti tisíc obyvatel žalobu na stát New York, poté se zúžil počet pacientů na 250 a v roce 1981 se zařízení konečně zavřelo úplně.

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Skutečný Willowbrook - zdroj Google

Vánoční pohlazení po duši

 

Co si představíte pod pojmem vánoční čtení? Každý možná něco jiného. Já to vidím na romantiku odehrávající se o Vánocích, s tím správným kouzlem Vánoc. Taková kniha mě pohladí po duši a navodí mi dokonalou vánoční atmosféru. Ale pozor, nemám tu jenom samou romantiku, na vánoční téma si tu dnes přijdou všichni, od dětí, až po muže, co se rádi bojí.

Vánoční Jedlička

Začneme nejprve u těch nejmenších. Tato nádherná vánoční kniha o skřítkovi, kterého si domů přinesla rodina spolu s vánočním stromečkem, se bude líbit každému dítku, od batolete po prvňáčky.  

Vánoční pohádky

Dvacet originálních zimních příběhů odehrávajících se o Vánocích budou bavit nejen vaše děti, ale určitě pohladí po duši i vás, rodiče. Jak prožívají toto sváteční období sněhové vločky, dárečky nebo veverky? Určitě si knihu přečtěte, budete mile překvapeni.

Vánoční koleda

Ráda bych zmínila také tuto klasiku, která letos vyšla v novém kabátě u nakladatelství Fortuna Libri. A musím říct, že obálka je tedy velmi povedená. Vánoční koleda od Charlese Dickense je snad nejznámějším vánočním příběhem na celém světě. Duchové minulých, letošních a budoucích Vánoc na vás čekají…

Sejdeme se pod jmelím

Nová romantika z nakladatelství Baronet je tu! Bývalý spolužák, který byl dřív její úhlavní nepřítel a setkání na vánoční svatbě. No pane jo. A ta nádherná obálka. Tyhle „baronetky“ miluju, ještě když se odehrávají během období Vánoc, to zní úplně dokonale, nemyslíte?

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Knižíšek pro naše nejbližší

 

Už je to tady, už se to nezadržitelně blíží. Advent a Vánoce. U někoho začíná mírná panika, že nestíhá nebo že neví co na Ježíška nadělit svým blízkým. Opravdu netušíte? No přece knihy! I nečtenář ocení vhodně zvolenou knihu, ať už je to kuchařka, zdravý životní styl, komiks nebo životopis jeho oblíbené celebrity. Takže si uvařte kávu, dejte si něco sladkého, zabalte se do deky a výběr dárků nechte na nás. Pojďte se s námi inspirovat…

 

Zlatá klasika - recepty prověřené časem

Maminka, babička, sestra nebo klidně i kamarádka jistě ocení sbírku klasických českých receptů, ale i těch cizích, které u nás zdomácněly (jako například čevapčiči, špagety carbonara, caesar salát aj.). V téhle knize najdete zkrátka úplně vše, co je v našich kuchyních oblíbené. Tyto recepty sepsal Zdeněk Pohlreich, takže kvalita jídel a ověřených receptů je zde opravdu zaručena.

 

Neoficiální kuchařka Harryho Pottera

Je vaše sestra nebo kamarádka fanynkou Harryho Pottera? Pak by jí určitě neměla chybět v knihovničce také kuchařka z Bradavic. Tyto recepty jsou vytažené přímo ze stránek této oblíbené série příběhů o Harry Potterovi.

 

Gazely

Něco vtipného pro jakéhokoliv člena rodiny, od tatínka po babičku? Tak určitě novinka od Patrika Hartla. Úspěch zaručen u kohokoliv z nich. Budou se bavit na každé stránce a smát se jako samotný autor knihy.

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Volyňská rapsodie

 

Češi odešli na Volyň za lepším. Slibovali jim vlastní půdu, bydlení, nový šťastný domov. Ale realita byla úplně jiná. Všichni zjistili, že horší už to být nemohlo.

Román začíná v roce 1874, kdy se začínaly první české rodiny stěhovat na Volyň, do carského Ruska, na území dnešní Ukrajiny. Slíbili jim vlastní půdu, ale poznali jen dřinu od brzkého rána až do večera, kde se snažili neúrodnou půdu proměnit v pole, na kterých pracovaly celé rodiny, včetně těch nejmladších. Svatby zde byly většinou jen ty domluvené, kde dcera musela poslechnout otce, který ji prodal za kus dobytka nebo pozemek. Do toho později přicházejí nelítostné časy druhé světové války, hladomor, epidemie, politika. Všudypřítomní Banderovci, kterých se bojí snad každý, kdo dýchá. Každodenní strach, jestli rodina přežije noc, byl šílený. K návratu do Čech se v myšlenkách upínali všichni a doufali, že se jim to jednou splní…

 

„Z Ukrajinského Malína se ozývá střelba, křik, pláč žen, štěkot psů. Apokalypsa slitá v jediný nářek, do toho znovu hřmot letadla nad hlavami. Dává si s katy znamení, už jen málokdo věří, že jiné než smrti. Zakrouží nad návsí a potom se vítězně vznese k obloze. V Českém Malíně se dokončuje zkáza, a když najdou někoho živého, bez pardonu ho zabíjejí. Střelba nad hlavami přinutila všechny ke spěchu, ve tři hodiny se vracejí zpět do Ukrajinského Malína, kde už hoří kostel, škola a některé domy. Netuší, že v nich i zbytek mužů a část žen.“

 

Uffff, říkám si, kde začít? Přečetla jsem hodně knih o holocaustu, o druhé světové válce, a události z Volyně mě zasáhly asi nejvíce. Během čtení knihy jsem plakala, po přečtení jsem plakala, přemýšlela, jak se tohle všechno mohlo vůbec dít, nemohla spát a obrazy z tehdejších masakrů mám ještě stále před očima. O Volyni jsem si chtěla přečíst už hodně dlouho, kvůli naší babičce, která byla Volyňskou Češkou a odstěhovala se odtamtud s rodiči, když jí bylo asi 9 let, hned po válce. Pradědeček, její tatínek, bojoval u Dukly a jako jeden z mála přežil. Babička z té doby vyprávěla hodně málo, ale pamatuji si, že mluvila o všudypřítomných oběšencích, které tam nechávali Banderovci jako hrozbu, mezi kterými chodili, skoro jakoby nic. Báli se však na každém kroku. Babička je bohužel rok po smrti, a my až teď zjišťujeme, jaké měla dětství. Jak je trápil hlad a strach. Jak na ně v noci bušili Banderovci, a že se jim prababička dokonce postavila, ač by jí to mohlo stát život. Možná díky tomu všemu mě kniha tak zasáhla, a já o tom neustále přemýšlím.

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Cena cti

 

Velmi silné a bolestné čtení, které vám vezme dech! Bohužel se na světě děje tolik krutých příběhů a Cena cti vypráví jeden z nich. Strhující příběh ze současné Indie, ze kterého mě bolelo u srdce…

Indoamerická novinářka Smitha se vrací po mnoha letech do Indie, kterou opustila se svou rodinou ještě jako dítě. Nikdy se sem nechtěla vrátit, tolik to ve své rodné zemi nenávidí. Ale musí napsat článek o případu mladé hinduistky Míny. Ta se provdala proti vůli svých bratrů za muslima. Ti jí za to napadli a zabili jejího muže. Mína o vlásek unikla smrti a rozhodla se soudit, aby upozornila veřejnost na to, co se děje na indickém venkově. Tam jsou zvyky a tradice silnější než láska a rodina. Příběh Míny však ve Smithtě otevírá staré rány a ona vzpomíná na to, proč vlastně Indii opustili a co se stalo její rodině.

 

„

Její obličej je změtí jizev. Ohořelé levé víčko zůstává zavřené, sežehlá tvář a rty po levé straně byly chirurgicky zrekonstruovány a křižuje je síť stehů. Levou ruku nemůže Mína Mustafová kvůli popálení používat, jen v pravé dokáže po chirurgické rekonstrukci držet lžíci a sama jíst.

Požár, který připravil o život jejího manžela Abdula, už dávno uhasl. Založili ho údajně dva bratři paní Mustafové, vyznavači hinduismu, které rozzuřilo, že utekla z domova s muslimským mužem a vdala se za něj.“

 

O veverčákovi, který se bál

 

Nádherně zpracovaná kniha pro děti, ale klidně i dospělé!

Anotace:

Malý Veverčák od posledního podzimu neopustil své hnízdečko. Potřebuje nasbírat oříšky na dlouhou zimu, ale má příliš velké obavy, než aby opustil svůj útulný příbytek. Naštěstí má Veverčák v lese spoustu kamarádů, od Střízličky přes ježka Čmuchala, králíka Šediváka až po pana Lišáka, jezevce Kmeta a Velejelena. Budou jejich rady stačit na to, aby se Veverčák odvážil vyrazit ven?

 

„

Veverčáku, já se taky pořád bojím a dělám si starosti. To zažívá spousta zvířátek. Někdy to vnímáme i tělem a každý to může prožívat jinak. Víš, proč se to děje? To proto, že se nějaká část tvé mysli domnívá, že existuje něco, před čím tě musí chránit, ať už je to skutečné, nebo není. Mysl vyšle tělu zprávu, kvůli které se pak cítíš poněkud nesvůj.“

 

Kniha má opravdu veliká písmena, která se velmi dobře čtou, a určitě je vhodná pro začínající čtenáře. Kratší kapitolky jsou výborné pro neposedy, kteří neudrží pozornost moc dlouho. A viděli jste ty nádherné ilustrace? Jsou velmi odlišné, než v jiných dětských knihách, a jsou tak krásné. Ty se opravdu povedly, myslím, že zaujmou každé dítě na první pohled. Příběh je poučný, učí děti čelit vlastním strachům. Veverčákovi s nimi pomůže hned několik zvířátek a každé má několik rad, jak s nimi zacházet.

Jen bych chtěla podotknout, že kniha je spíše pro děti školou povinné, protože ty mladší ještě nepochopí, když se v příběhu vypráví, co se děje v mozku, jak si nastavit mysl a cítit se vyrovnaně. Naší tříleté Ellí se kniha moc líbila díky nádherným ilustracím a zvířátkům, které v ní jsou, ale děj jako takový moc nevnímala, protože ho ještě nedokázala zpracovat jak má. Ale nevadí, příběh je vhodný klidně i pro dospělé a my se ke knize určitě vrátíme, až bude dcerka starší.

 

Moc děkujeme e-shopu MEGAKNIHY.CZ za recenzní výtisk.

Kniha vyšla v nakladatelství OCELOT, koupíte ji zde.

 

Moje léto v Řecku

 

Athény, Kefalonie, Korfu. Všechna tato krásná místa v Řecku poznáte v tomto skvělém letním románu od mojí oblíbené Mandy Baggot.

Becky si odjíždí odpočinout od věčné práce na ostrov Korfu, kde má hlídat luxusní vilu. Má v plánu se jen povalovat na pláži a u bazénu, nic jiného. To ale netuší, co všechno se může stát, když si sedne do letadla vedle Řeka Eliase. Nejen že má letadlo zpoždění a oni zůstanou trčet v Athénách, ale nakonec musí nouzově přistát na ostrově Kefalonie, kde stráví dva dny. Když se Becky konečně dostane na Korfu, myslí si, že už toho zvláštního Eliase nikdy neuvidí. On jí však hned druhý den zazvoní u dveří… A tím začíná zase další dobrodružství.

 

„Becky nemohla uvěřit vlastním očím. Stála před poněkud křehkým plotem obklopeným křovinami a dalšími zelenými keři a Athény se před ní rozkládaly jako pikniková deka z kostiček Lega, slunce začínalo zapadat. Polovina výhledu byla ve stínu, takže se zdálo, že vrcholky budov jsou modrošedé. Druhá část byla osvětlená, krémová a hnědá a táhla se velmi daleko a do šířky. Nikdy předtím neviděla něco tak rozlehlého.“

Pokračování recenze čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Rozhýbejte svoje mozkové závity

 

Jak se zabavíme my, dospělí, když například dlouhé dny prší nebo jedeme vlakem na dlouhou cestu? Knihy jsou jasná volba, ale pokud chceme změnu a třeba nenamáhat až tak moc oči, chtělo by to něco jiného. Pojďte se se mnou podívat, jak a čím, se baví dospěláci.

 

Houby

Houbařská sezona je v plném proudu. Co takhle si pořídit nové vydání knihy o houbách. Tahle kniha není tak úplně atlas hub, najdete zde spousty informací o houbách a novinek z lesního světa. Nu, a pokud jste začínající houbař, pak by vám určitě neměl chybět nový, rozšířený Atlas hub. Protože houbaření, to je přece taková zábava pro dospělé.

 

300 švédských křížovek

Čeká vás dlouhá cesta a chtěli byste čtení, spaní a koukání z okna prokládat ještě něčím jiným? Co takhle křížovky? Osvědčená zábava pro všechny věkové skupiny, co myslíte? Nu, a pokud s sebou neustále nemáte brýle, pak určitě oceníte Křížovky s velkými písmeny.

 

Hádanky a hlavolamy případů Jacka Rozparovače

Křížovky nejsou vaše gusto? Pak tu máme hádanky, hlavolamy a rébusy. Máte chuť stát se detektivem a rozluštit deset záhadných případů? V této knize máte možnost zažít velké dobrodružství a spousty napjatých okamžiků.

 

Sudoku

Pokud máte nejradši sudoku, pak vás tato kniha plná logických her určitě potěší. Má totiž stošedesát stránek plných vaší oblíbené zábavy.

Pokračování článku čtěte zde, v Magazínu Dobrých knih.

Lery - Příběh želvího kluka

 

Chcete zažít se svými dětmi jedno velké dobrodružství pod hladinou oceánu? Pak jste tady správně. Želvák Lery se totiž vydává hledat maminku…

Jednou se někde daleko, na ostrově u Tichého oceánu, vylíhne malá želvička. Totiž kluk, želvák Lery. Nevidí okolo sebe žádné brášky ani sestřičky a tak se vydá do moře, hledat maminku. Cestou potkává spousty různých živočichů, někteří se mu snaží pomoci, někteří ale chtějí uškodit. Putuje napříč oceánem a zažívá obrovské dobrodružství.

 

„

Ufff! Želvák byl z nebezpečí venku. Jenže před ním se vznášel ohromně děsivý rejnok. Lery úlekem couvl a koukal, kam by se tak mohl schovat.

„Neboj, já jen strašidelně vypadám. Mně želvy nechutnají. Kam máš namířeno? Můžu s tebou?“ chrlil rejnok jednu otázku za druhou. Ještě stihl dodat, že mu říkají Oliver.

 

Jedno italské léto

 

Italské Positano, životem zničená Katy, které právě zemřela matka, dny plné slunce, jeden sympaticky gentleman. Až doteď by se příběh mohl zdát jako klišé, ale nenechme se zmást. Na ulici totiž Katy potkává vlastní maminku. Jak je to vůbec možné?

Katy zemřela maminka a navíc si vůbec není jistá, jestli chce dále žít se svým manželem a zůstat v nudném vztahu plném stereotypu. A tak se sama vydá na cestu, kterou s matkou plánovala hodně dlouho. Na italské pobřeží Amalfi, do městečka Positano. Její maminka o tomto místě básnila snad celý život, stále od ní slyšela, jak zde byla nejšťastnější, jak je to zde krásné a úchvatné. A tak tu je i Katy. Sama se svými myšlenkami. V hotelu, ve kterém měla bydlet s ní. Potkává zde opáleného sexy Adama a ona cítí, že se zase vrací k životu. Místní život si zamiluje během pár hodin, miluje italské jídlo, výhledy z útesů, celé Positano. Po boku Adama, který ji zde doprovází, se cítí konečně svobodná a svá. Po pár dnech ale zahlédne na ulici svou matku Carol. Třicetiletou, opálenou, spokojenou. Katy nechápe, co se děje, ale běží k ní, že se seznámí. Zažívají spolu nádherné chvíle a Katy je šťastná, že má svou maminku zase zpět. Jak je to možné? Co se to vlastně stalo? Proč se Carol vrátila za svou dcerou?

 

„Do Bella Baru dorazíme chvíli po deváté. Jízda dolů z restaurace La Tagliata jako by trvala třetinu času, který byl potřeba na cestu tam nahoru – tak moc jsme byly přecpané a ovíněné. Během jízdy dolů k moři celý autobus zpíval „To je Amore“.

Podnik je malý, naproti přes ulici, kde, pokud se nepletu, jsme si s Adamem dali víno… bylo to dneska? Připadá mi to jako před měsícem.

Carol mě chytí za ruku a vede mě k baru, kde právě Remo živě diskutuje s barmanem. Se smíchem do sebe lijí jasně oranžový koktejl.

„Sí, sí, certo,“ říká Remo. Gestikuluje na barmana a pak se otočí, aby nás pozdravil. „Buanasera, Carol, Katy.“

 

Včera v noci jsem dočetla tuhle krásku a tak nějak jsem si slastně oddechla: "Ach, to bylo tak krásně letní a milé." Román se mi velmi dobře četl, nádherné popisky italského Positana mě tak uchvátily, že jsem si místo musela hned „gůglit“. A světe div se, ono to všechno opravdu existuje! Jedná se o velmi oblíbené letovisko.

Pokračování recenze čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

 

Útěk na venkov

 

Překvapí nová Julie Caplin? Za mě tedy rozhodně, protože je tento samostatný román úplně jiný, než ostatní…

Ella odjíždí z milovaného Londýna na venkov, hlídat dům své kmotry Magdy, kde si chce odpočinout a přijít na jiné myšlenky. Odešla totiž od přítele a chce přemýšlet, co se životem. Magda jí však neřekla předem, že má fenku Tess, o kterou se bude muset také postarat. Ella psa nikdy neměla a vůbec netuší, co si má počít. Navíc potkává veterináře Devona, který na ni působí jako obrovský mrzout a místní lidé se jí také moc nezamlouvají. Jak tu má proboha vydržet, než se Magda vrátí? Proč jí všichni starousedlíci lezou do soukromí a nenechají ji odpočinout? A co má vlastně za lubem ten protivný veterinář?

„

 

Ten hloupý pes už ležel na rohožce a čekal na ní, a jakmile se po cestě dobelhala až k němu, vyskočil na nohy. Dnešní procházka byla naprostá katastrofa. Hned mezi dveřmi ze sebe s námahou stáhla špinavé džíny a začala si prohlížet zraněnou nohu. Na koleni měla fialovou modřinu s menším červeným středem.

 

Příběh mladé Elly (a nejen proto, že se moje dcera jmenuje stejně J ) se mi moc líbil, ale musím říct, že byl na mě místy hodně zdlouhavý. Kvůli tomu hodnotím tento román jako nejslabší ze všech autorčiných knih. Ostatní knihy byly svižné, bavila jsem se na každé stránce. Tady jsem se občas přistihla, že se nudím. Ale někomu může vlastně zase dlouhé popisování okolí a vztahů se všemi ve vesnici přijít zajímavé a dokonalé. Sto lidí, sto chutí. Příběh a zápletka samotná mě moc bavila.

Pokud hledáte knihu, u které si odpočinete od vlastních starostí a každodenních strastí, toužíte po pozitivním, trochu vtipném a milém čtení, pak si určitě pořiďte Útěk na venkov. Julie Caplin je výborná, o tom žádná, jen pro mě mohla mít kniha klidně zhruba o padesát stran méně. Málem bych zapomněla upozornit na knižní obálky od Kateřiny Brabcové, ty prostě miluju všechny, ani tato není výjimkou, je prostě nádherná, no podívejte se sami…

 

Moc děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

Liška Šiška v cukrárně

 

Liška Šiška nás opět vezme s sebou za dobrodružstvím, které bude tentokráte hodně sladké. Proč? No protože s ní navštívíme cukrárnu a možná budeme péct také dort.

 

Pohádka se odehrává na Den Dětí. Adélka jde s maminkou, tatínkem a liškou Šiškou do cukrárny na pohár, poté je v plánu pouť a zábavný den na náměstí. Rodinka spěchá, aby stihli pestrý program, a paní cukrářka zamyká obchod. Ale kdo to zůstal sedět v křesílku? Adélka zapomněla v cukrárně její milovanou, plyšovou lišku Šišku. Ta si musí poradit se vším, co tajná zákoutí tohoto místa skrývají. Kdo asi peče dorty? Jak se dělá pohár nebo kafíčko? Může liška ochutnat horkou čokoládu? A kdo jí pomůže ten nepořádek okolo uklidit? Liška Šiška si v cukrárně určitě najde nové kamarády…

 

Veselá, báječná, zábavná, poučná, plná dortíků, čokolád a obživlých hraček. Taková je tato pohádková knížka. A víte, z čeho mám největší radost? Díky této knize, začala naše Elli konečně poslouchat a chce předčítat. Lišku Šišku jsme museli přečíst celou pětkrát dokola, jak se jí líbila. A to zkrátka mluví za vše.

Knížka je krásně ilustrovaná, kapitolky jsou krátké, děj je pro děti zajímavý a chytlavý. Celá naše rodina si pohádku moc užila a nejspíš se k ní budeme vracet stále dokola. „Maminko, přečti ještě Lišku Šišku,“ slyším teď každý den a radost z toho máme obě dvě.

 

Moc děkuji nakladatelství BAMBOOK za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.