Petrademone - Kniha bran

 

Výborná temná fantasy, nejen pro děti, vás určitě pohltí od prvních stránek, tak jako mě…

Malá Frida se právě přistěhovala ke svému strýci a tetě na panství Petrademone. Zlomená ztrátou vlastních rodičů, se sama potlouká po okolí a začínají se jí dít zvláštní příhody. Nejen že se ztratili všichni psi v širém okolí, ale také vidí podivné věci a děsivá stvoření. Navíc cítí, že je něco špatného ve starém dubu na zahradě před domem. Seznámí se s dvěma místními chlapci, kteří také tuší, že se děje něco podezřelého. Společně se pak zaplétají do neobyčejného záhadného dobrodružství, které končí za hranící tohoto světa…

 

„

Její myšlenky přerušil hluk, který ji donutil se otočit. Bylo to jako šelestění, škubání ve vzduchu, mačkání krepového papíru. Ten zvuk znala, měla ho vždycky spojený s příjemnými a hravými scénami. Ale tentokrát ne. Když se otočila, skutečně uviděla, co čekala: nad studnou se opět vznášel drak a vesele se točil, jako by předváděl dětský taneček v režii lehkého větříku, který na pozemcích vanul. Frida ucouvla směrem k vstupním dveřím do domu a postupovala pozpátku jako rak.“

 

Hotel u jezera stínů

 

Když jí před dvaceti lety zmizí babička, pro Mayu je to ztráta, se kterou se nikdy nevyrovnala. Ale teď, když je nalezeno její tělo, vydává se do New Yorku, k jezeru, kde ji našli, aby našla pravdu.

Před lety Maya odešla z rodného města a mezi ní a babičkou zůstalo spoustu nevyřčeného, nedořešeného. Co na tom, že to byla její nejmilejší osoba, její odjezd provázela zloba a dospívající zášť. Ale slova, která jí babička na nádraží řekla, v ní zůstala i po letech. Dokonči to, co já jsem nemohla... Proto, když je nalezeno v daleké Americe její tělo, Maya se, i přes nedůvěru a strach z létání, rozhodne odjet a vypátrat, co se s babičkou stalo a proč se ocitla tak daleko od domova, v cizí zemi.

Rodina Montgomeriů, vlastnící hotel, ve kterém se Maya ubytuje, skrývá spoustu temných a znepokojivých tajemství a vypadá to, že celá rodina má něco společného s její babičkou. Ale ta o své minulosti nikdy příliš sdílná nebyla a její mládí bylo vždy obestřeno tajemstvím.

Čím déle Maya v hotelu pobývá, tím více záhad přibývá a před Mayou se odkrývá příběh, sahající do doby před druhou světovou válkou a po ní. Příběh velké lásky, odvahy a nenávisti, příběh strachu a ponížení, příběh, který rozhodně nemá šťastný konec.

Dostane Maya všechny odpovědi na své otázky? Rozluští záhadu starého rodu Montgomeriů a zjistí, co byli a jsou zač? A přijde na to, kdo stojí za smrtí její babičky? A nakonec i ona sama nalezne svůj díl štěstí, ale cesta to bude nelehká.

Přestože má kniha celkem nízká hodnocení, já jsem si čtení nesmírně užila.

V této knize jsou dvě časové linky, jedna současná, kdy Maya pátrá o okolnostech smrti své babičky a ta z minulosti, kde sledujeme cestu mladé dívky a její rodící se vztah k tajemnému muži, který by mohl být nebezepečný. Nebezpečný tím, kdo byl a v jakém hnutí měl slovo.

Celá kniha je , alespoň pro mě, napsána velmi poutavě a nechybí ji vůbec nic. Dávka napětí, staré tajemství, trochu romantiky, ale zase ne příliš. Za mě dokonalé a k mé nemalé radosti autorka v těchto dnech u nás vydala další knihu s názvem Utajená tvář tisíců a jedné noci a já už nyní vím, že si ji rozhodně musím přečíst také.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Cosmopolis, Nakladatelsví Metafora.

Kniha:       Hotel u jezera stínů

Autor:        Daniella Tully

Vydal:        Cosmopolis, Metafora

V roce:       2020

Stran:         296

Andílek

 

Dobro bývá opláceno zlem, stará pravda. Pokud si něco opravdu hodně přejete, rozmyslete si dobře, zda to chcete mít za každou cenu.

Christopher a Hannah, idylický pár, kterému k dokonalému štěstí schází pouze jedno jediné, a to je dítě. Ale jako by jejich přání bylo vyslyšeno, v nemocnici, kde oba pracují, se ocitne zanedbaná a týraná holčička Janie. Zvlášť Christopher je malou dívenkou naprosto okouzlen a přesvědčí Hannah, že adopce vyřeší problémy její i jejich.

Už od počátku je jasné, že holčička má silně podlomenou psychiku a jejich soužití bude chtít spoustu trpělivosti a lásky. Ale malá Janie se ukazuje jako skvělá manipulátorka, ve svém věku šesti let si zcela podmaňuje Christophera a Hannah zcela odmítá. Její výbuchy vzteku vůči ní Hannah nezvládá a Christopher je vůči jejím nářkům hluchý. Samotné manželství se ocitá v těžké krizi a za vše může jen jedno rozhodnutí, pomoci malé, nešťastné holčičce. Opravdu se jí podaří rodinu zcela rozvrátit, nebo Christopher prozře a uvidí pravou, děsivou tvář malého dítěte?

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Zlodějské ticho

 

Dvě ženy, dvě závažná témata, dva osudy, které se vzájemně propojí… Tato kniha je úplně jiná, než jsem zvyklá od této autorky, a já tleskám, tématu se Petra Nachtmanová zhostila na jedničku.

Ivana žije v krásném velikém domě. Mají zahradníka, uklizečku a ona nemusí nic dělat, jen si užívat. Její manžel je však neustále v práci a jí si vůbec nevšímá. Pro zpestření života, do kterého touží vnést trochu adrenalinu, občas něco krade v obchodech. Jednou je to paštika, podruhé šál nebo rohlík. Jednoho dne však přistihne při krádeži housky mladou Julii. Ta krást nechce, ale musí, aby přežila. Nemá peníze na jídlo a hladoví. Ivana se s ní dá do řeči a dvě ženy se velmi sblíží. Co tíží Julii a jak skončí Ivanin život ve zlaté kleci? Čeká obě lepší budoucnost?

 

„

Příští týden mi přijdou peníze od sociálky. Špatně jsem si to propočítala. Ještě jednou vám moc děkuji. Opravdu jsem měla velký hlad.“

Lhala. Jasně. Co jiného? Pravda se neprozrazuje cizím lidem na potkání, i když jí tato žena středního věku zachránila.

 

Alžběta a Nina

Pochmurné, tajemné Sudety odjakživa skrývaly spoustu tajemství. Nejinak je tomu i v příběhu Alžběty, nyní staré paní, která ve své minulosti skrývá odpověď na otázky, týkající se její rodiny.

Nina je mladá webová grafička, která ke své babičce neměla nikdy příliš blízko. Ale na sklonku jejího života, po zlomenině krčku, se s ní v léčebně sbližuje stále víc a také má spoustu otázek. Otázek, na které zná odpověď jen její babička, která není příliš sdílná. Vydávají se spolu na čtyřdenní výlet do babiččina rodného kraje, který má vysvětlit, co se stalo v minulosti a co rozdělilo rodinu na dlouhá desetiletí. Jejich cesta za příbuznými vyvolává vzpomínky na dobu dávno minulou, na staré křivdy, nevyřčená slova a tajemství, které později mladou Alžbětu ovlivnilo a odtrhlo od toho, co je v životě opravdu důležité, a to je rodina.

S autorkou Janou Poncarovou jsem se setkala poprvé, i když jsem rozhodně zaregistrovala již její první knihu Podbrdské ženy, která měla u čtenářů obrovský úspěch. Ve své další knize Alžběta a Nina se zabývá palčivou otázkou Sudet a tím, jak válka ovlivňovala obyvatele této krásné krajiny.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

PS: Je to výzva

 

Nová new adult z oblíbené série P. S. je tu! Ani tentokrát jsem si jí přeci nemohla nechat ujít…

Aerin právě dostala novou práci u významné firmy Caldera Wellese. Háček je však v tom, že bude pracovat pro jeho syna, který zatím ani netuší, že už má asistentku a ta ho musí přesvědčit o převzetí firmy po otci. Calder II. je ale volnomyšlenkářský, o práci nechce ani slyšet a s otcem se navíc nesnese. Aerin vezme svůj úkol jako výzvu a hodlá svůj slib splnit. To ovšem netuší, že je Calder nejen drzý, protivný a panovačný, ale také velmi sexy, takže trvá jen pár dní, než se brzy cosi zvrtne…

 

„

Mám z poloviny rozepsanou zprávu svému bratrovi, když mi náhlé zaklepání na dveře téměř přivodí zástavu srdce a telefon mi málem vypadne z ruky. Když zvednu oči od stolu, spatřím nesmlouvavě mužnou siluetu Caldera Wellese II., který stojí v mých dveřích s ledovou kávou v ruce – a ta se velice podobá té ze včerejška.

„Ano?“ zeptám se.

„Nabízím příměří.“

(…) Setřu z dřevěného stolu mokré kolečko, vydechnu rychlé „děkuji“ a přemýšlím, proč tu zatraceně pořád stojí.

 

 

Poslední řecké léto

 

Toužíte si znovu užít tu pravou letní atmosféru a navštívit řecký ostrov Korfu? Pak určitě čtete správně, tato kniha vám spraví náladu a rozsvítí vám letní slunce nad hlavou…

 

Beth je třicet jedna, právě se rozvedla a vypravila se s kamarádkou začít nový život tím, že stráví dovolenou na ostrově Korfu, kde se měly před deseti lety báječně. Beth se potká se sexy Řekem Alexem, se kterým zde zažila už tenkrát krátký románek. Co se mezi nimi stane tentokrát? Oživí staré city anebo dají přednost rozumu?

 

„Fakt budeme bydlet tady?“ ujistila se Beth a dlouhými kroky zamířila k přízemnímu domku před nimi, natřenému citronovou barvou. Omítka se někde loupala, ale díky tomu vypadal autenticky a staře. Hned vedle malé kryté terasy vedoucí ke světle modrým dveřím spatřila dva zavěšené, dobře opečovávané květináče, jimž přes okraje přetékaly zářivě růžové, fialové a bílé květy. (…) „Jedna… dvě… tři.“ Jedno rychlé otočení klíčem, strčení do dveří a pak se zřítil strop.

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Muž, který zprůhledněl

 

Opravdu jen velmi zřídka čtu povídky, nebo povídkové knihy. A už opravdu jen zřídka od českých autorů. Ne, že by nebyly dobré, ale příliš mě nebaví, mám raději pěkně tlusté bichle a spíše tíhnu k thrillerům. Ale nedávno mi přišla nabídka autorky Jany Trhlíkové a já si řekla, proč ne.

Asi přišel ten správný čas, to pravé rozpoložení v této zvláštní době. Do povídkového souboru Muž, který zprůhledněl jsem se začetla opravdu s nebývalou chutí a za chvilku, sotva jsem dopila kávu, bylo přečteno.

Jemné, něžné, trochu smutné, ale všechny opravdu ze života. To jsou krátké povídky české autorky, které přečtete za pár chvil.

Některé mají jen dvě strany, některé jsou trochu delší, ale všechny mají jedno společné a tou jsou lidské vztahy. Ať už jde o nešťastnou manželku, trpící pod nadvládou diktátorského manžela, nebo umělce, hledajícího ženu, která ho nezačne po chvíli nudit, nebo o ženě, která spíš tušila, než věděla, že její manžel miluje jinou, která se i tak vdává za jiného.

Asi bych vyzdvihla malý formát, který se lehce vejde do každé kabelky a proto si ji můžete vzít s sebou kamkoliv půjdete. Patnáct povídek slupnete jako malinu a zjistíte, že v mnohých se přímo dotýkají i vás, vašeho života, vašich starostí. Neboť, ruku na srdce, která z nás občas neřešila problémy s partnerem, nebo panovačnou matkou, nebo se prostě jen cítila neviditelná?

Pokud nemáte zrovna chuť na obsáhlé ságy, či sladkobolné romány, sáhněte po útlé knížce, u které si rozhodně odpočinete a vypnete své běžné starosti. Prostě jen čtěte ta jemná slova, plynoucí ze stránek, pousmějete se nad momenty běžného bytí a zjistíte, že svět kolem vás plyne podle stále stejného řádu a nejste v něm sami.

Za recenzní výtisk patří mé poděkování autorce Janě Trhlíkové.

Pozvala mě dál

 Zdá se, že pronajmutí domu nebyl zas tak dobrý nápad. Vypadá to, že ji někdo sleduje na každém kroku a zanechává nenápadné výhružky. Jak je možné, že z místa, kde se cítila bezpečně, se pomalu stává vězení?

Stíny nad zálivem, Poslední nádech...to jsou knihy autorky Lucy Clarke, která nám tentokrát předkládá psychothriller s názvem Pozvala mě dál.

Mladá, začínající spisovatelka, která má za sebou první úspěch odjíždí do Francie a rozhodne se, že svůj dům pronajme. Žena jménem Joanna s rodinou se zdá jako ta správná podnájemnice, proto jí bez oba předá klíče. Ale návrat domů jí připraví spoustu nepříjemných chvil. Od té doby, co u ní žila cizí žena, se v jejím domě dějí podivné věci. Pár rozbitých věcí, maličkosti, které napovídají, že v domě někdo byl, aniž by o tom věděla. Prochází domem a místo klidu a bezpečí cítí neznámý chlad. Cítí, že ji někdo sleduje, sleduje každý její krok a začíná se bát. Bojí se, že kdosi zná její temné tajemství, bojí se, že kdosi jí chce ublížit. Nebo se to vše děje jen v její spisovatelské fantazii? Každopádně pocit bezpečí zmizel a její domov se jí stává vězením, od kterého nemá klíče.

V knize Pozvala mě dál se plně můžeme vcítit do myšlenek hlavní hrdinky Elly. Jakoby jsme sami vnímali ten strach, ty obavy, bušení srdce. To vše s námi autorka umí dokonale, což nám předvedla už v předchozích knihách.

Dějové linky jsou jemně propleteny, ta současná sleduje boj Elly o svůj domov a ta minulá odhaluje její  studentská léta a poodkrývá tajemství, které se s ní táhne dosud. 

Ale kdo by ho mohl znát? Kdo by měl zájem ho dohalit a zničit vše, čeho Ella dosáhla? A proč právě teď?

Lucy Clarke svou nejnovější knihou dokazuje, že se neřídí danými stereotypy, nemusí do svých knih zasadit hrdinku, která je nepřiměřeně sebevědomá, ale alkoholička, nemusí se řadit do davu autorů, kteří se drží stále stejného tématu. Ponuré, rychle plynoucí, neuvěřitelně čtivé dílo, které má úžasnou atmosféru, která vás vtáhne do děje. To je Pozvala mě dál.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Cosmopolis, Nakladatelství Grada.

Kniha:       Pozvala mě dál

Autor:       Lucy Clarke

Vydal:       Cosmopolis

V roce:     2020

Stran:      376

Moje první kniha

 

Než se pořádně rozepíšu, musím se vám svěřit. Před dvěma měsíci se nám narodilo miminko. Od té doby je život pořádná jízda beze spánku, plná pláče, únavy, ale hlavně štěstí, bezmezné lásky a citů. A proto není určitě povolanějšího člověka, kdo by vám právě teď mohl doporučit první knihu pro vaše miminko. Také se vám právě narodil uzlíček štěstí? Nebo někomu blízkému ve vašem okolí? Pak je tu pár tipů na dárky, které určitě uvítá každý rodič, tedy kromě navařeného jídla, protože to jsou teď největší dary k nezaplacení. Pojďte se se mnou podívat na ty nejlepší první knihy vašeho děťátka, které jsem pro vás vybrala a tři z nich mám doma vyzkoušené, z části vyplněné…

 

Jako první bych ráda zmínila Můj těhotenský deník, který si budete vést hned, jak najdete na testu dvě čárky. Je výborně zpracovaný, najdete zde místa na vlepení ultrazvuků, můžete sepsat své pocity, ale také nákupní seznamy pro miminko a spousty dalšího. Já jsem začala deník vypisovat hned a můžu ho vřele doporučit.

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Ježíšku, jaké knihy letos nadělíš?

 

Ježíšku, jaké knihy letos nadělíš?

Čas je neúprosný a ač se to nezdá, opravdu jsou za chvíli Vánoce. Pro mě osobně to je, hned po létě, ten nejkrásnější čas v roce. Světýlka, svíčky, voňavé jehličí a zářící stromeček. A samozřejmě dárky! Neuvěřitelně ráda nakupuji svým blízkým, co po celý rok zmínili a já si zapamatovala. Ta radost v jejich očích je pro mě největší odměnou.

Letošní Vánoce si zkazit nenecháme, co říkáte? A rovnou se pojďte se mnou podívat, jaké knižní dárky by se mohly líbit, ať už knihomolům dospělým, mladším, nebo i těm nejmenším.

Kdo má rád rodinné ságy, pak jsem objevila naprostou novinku od autorky Nino Haratischwilli Osmý život (pro Brillku). Vůně čokolády a gruzínská válka. To je hlavní téma této téměř devítisetstránkové knihy. Recept na nejlepší čokoládu a její lahodná chuť přináší po šest generací spásu i neštěstí.

Kam včely chodí spát je novinka od známé autorky románů, sklízející úspěchy po celém světě. V zimním období se vrátíme do horkého léta v jižní Francii a budeme sledovat osudy dvou žen, žijící v rozdílném období.

Pokračování článku na stránkách Magazínu Dobré knihy

Pod dohledem

 

Charismatický profesor, zamilovaná žena, šmírující ředitelův syn a 20 let starý deník. Zdá se vám to moc? Kdepak, to je výborný thriller od autorky Lisy Jewell.

Je známo že každý má svá skrytá tajemství. Ale v této knize jich je poněkud více. Máme tady ředitele školy, který je docela oblíbený a konkrétně jeho nová sousedka Joey se do něj tak trochu zamilovala. Pak zde máme ředitelova syna,  který celé okolí bedlivě šmíruje a neunikne mu vůbec nic. Ani náklonnost sousedky k jeho otci. Opodál žije studentka Jenna, která naopak ředitele ráda nemá a je vůči němu skeptická. A nakonec je tady dvacet let starý deník, ve kterém se jakási studentka vyznává ze své lásky k mladému, pohlednému angličtináři.  Zdá se vám to trochu moc jmen najednou, viďte. Mě taky, ale věřte mi, že hlavu vám ještě víc zamotá stará vražda, o které se víc dozvíte až v samotném závěru. A vše do sebe zapadne jako klíč do zámku a vy opravdu musíte konstatovat - Páni, to teda bylo. 

Lisa Jewellová  není žádným nováčkem na poli literatury. A nutno říct, že žánry docela ráda střídá. Například její Dům, kde jsme vyrůstali není žádným thrillerem, ale tajemstvím opředený dům. A naopak Beze svědků, kniha, který vyšla v roce 2018, už se k detektivce blíží a to velmi.

Autorka je známá tím, že nám na počátku příběhu naservíruje příliv jmen a hlavních aktérů a pak začne rozplétat děsivý příběh, plný tajemství, který hltáme slovo od slova.  Jen se musíme trochu soustředit, abychom se nespletli v souvislostech. 

Příběh ředitele, kterému jsou přičítány vlastnosti, kterými moc neoplývá, ale láskou zaslepená Joey je rozhodně vidí, matka studentky Jenny, která ředitele ze srdce nenávidí a dává mu za vinu vše, co se přihodí v okruhu deseti kilometrů a nakonec deník, který je starý víc než dvacet let, to je přesně ono. Přesně to, co já v knihách mám ráda a když je to ještě okořeněno policejním výslechem kvůli vraždy, o které nevíme vůbec nic, ani kdo zemřel, kolik jich zemřelo. Pak tedy rozhodně doporučuji všem, kdo milují thrillery, u který se trošku musíte zamyslet.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Cosmopolis. 

Kniha:     Pod dohledem

Autor:      Lisa Jewell

Vydal:     Cosmopolis

V roce:     2020

Stran:      376

Pohádky z lesa

Krásně zpracovaná pohádková kniha určitě zaujme všechny naše nejmenší...

Ve starém dubu žije rodinka datlů. Rodiče každý den létají hledat potravu pro ptáčátka a s dobrotami přinášejí dětem také pohádku, kterou jim vyprávěl strom, u kterého zrovna byli. Malá ptáčátka se moc na každý příběh těší a nemohou se dočkat druhého dne, až zase budou rodiče vyprávět kouzelné příběhy...

„

Ve starém buku, téměř uprostřed lesa, žil kdysi dávno skřítek Bukýnek. Byl to dobrák od kosti – každému vždy ochotně pomáhal, jak jen mohl. Byl přátelský a věčně usměvavý. Měl veliké kulaté oči, které vypadaly jako průzračně čisté studánky. Jeho roztomilý úzký nosík směřoval  maličko nahoru a červená pusinka se věčně usmívala. Na hlavě nosil vysokou bukovou čepičku hnědé barvy a hnědou vestičku z bukového lístečku.“

Tato pohádková knížka je velmi zábavná a děti ji budu milovat. Zároveň je velmi poučná a naši nejmladší se v ní dozví mnoho informací z přírody. Každá kapitola je rozdělená na příběhy rodinky datlů a na samostatné příběhy, které datlím rodičům vyprávěly stromoví skřítci a víly. 

Ilustrace od Dagmar Medzvecové jsou nádherné a skvěle doplňují text. Pohádky budou bavit jak holčičky, tak i kluky.  Pro malé předškoláky, ale klidně i děti v první třídě, jsou ideální. 

Pohádka se nám moc líbila a určitě se k ní budeme rádi vracet. 

Za recenzní výtisk moc děkuji autorce knihy, Lence Jakešové. 

Kniha vyšla v nakladatelství Bambook a koupíte ji zde.

Dopisy od mrtvého

 Stopadesát let starý dopis a rubín, který budí vášně i po takové době. To si genealog Jefferson Tayte nemůže nechat ujít.

Sedmý díl série Jefferson Tayte nás tentokrát přenese až do daleké Indie, krajiny sežehlé sluncem. Hlavní protagonista, genealog Tayte, je najat, aby vypátral chybějícího předka rodiny – a má k tomu jen pramálo indicií. Jen tajemný dopis a zmínku o jakémsi legendárnímu rubínu, který zmizel v propadlišti času. Ale není sám, kdo po drahocenném kameni pátrá. Drahokam touží nalézt i někdo jiný a neštítí se ničeho, ani vraždy. Jefferson Tayte je vtažen do sítě intrik, chamtivosti a zakázané lásky. V dalekém Džajpuru musí rozluštit temný příběh, zahalený tajemstvím, a bude si muset pospíšit, aby nedošlo k dalším vraždám.

Již sedmý díl série, v hlavní roli s genealogem Jeffersonem Taytem, a ani tentokrát autor nezklamal. Kdo nečetl předchozí díly, nemusí se bát začít tímto, i když mu souvislosti ze soukromí hlavního hrdiny budou nejspíš unikat. Ale brzy bude čtenář vtažen do děje a opět to je opravdová jízda. Nečekejte žádné přehnané násilí, i když i v této knize jde o násilnou smrt. Spíš se budete kochat nádhernou, exotickou krajinou, a zažijete zakázanou lásku. Budete pátrat po starém tajemství a trochu toho napětí si také užijete. A nahlédneme také malinko do soukromého života hlavního hrdiny, kterého si velmi brzy oblíbíte.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Šikmý kostel: Kniha, která mi vyrazila dech.

 

Asi v českých knižních vodách není člověk, který by o této knize neslyšel. Šikmý kostel vtrhnul do knihomolského světa a způsobil boom nebývalých rozměrů. Jak je to možné? Čím si kniha získala tolik příznivců? Románová kronika, která boří mýty o nálepce bestseller. Podívejme se, o čem je.

O životě. Prostém, jednoduchém životě v letech 1894–1921. V době, kdy se svítilo petrolejovými lampami, kdy se pro obyčejnou sůl chodily daleké pochody, kdy v kraji, který proslul černým uhlím, hornictví také zabíjelo.

Celý příběh začíná obrovským důlním neštěstím, při kterém zahynula spousta mužů, jejichž rodiny poté zůstaly vystaveny chudobě a nejedna z nich musela opustit svůj dům. Odehrává se v pastevecké vesnici na pomezí Čech a Polska, která byla a dodnes vlastně je známá právě svými doly a „černým“ řemeslem. Je to příběh obyčejných rodin, hlavně žen, o jejich každodenním boji o přežití v těžké době, mužů, kteří za své povolání mnohdy zaplatili svým životem.

Autorkou této románové kroniky je Karin Lednická, knižnímu světu známá především jako majitelka nakladatelství Domino. Tato rodačka z Karviné, jejíž historii poprvé představuje právě ve své prvotině, se při psaní se plně ponořila do pátrání, vyhledávala starousedlíky a nešetřila otázkami. Své historické znalosti hojně doplnila vzpomínkami lidí, kteří se starou Karwinou měli co do činění. A kdo Karin Lednickou zná osobně, ocení její jemnou povahu, sympatické vystupování a klid, s jakým vystupuje na veřejnosti, i když její duši svírá tréma.

Pokračování článku na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Sny o pádu

 

Larkin se před devíti lety rozhodla odjet z rodného města a nechat za sebou vše, co ji k domovu táhlo. Vybudovala si úspěšnou kariéru a byla pevně rozhodnuta, že se již nikdy neohlédne zpět. Ale její zpráva o její pohřešované matce ji donutí změnit názor a vrací se zpět. Mysleli byste, že je to začátek příběhu. Ale není, je to jen malý dílek skládačky v úspěšném psychologickém románu Sny o pádu.

Tato kniha je vyprávěna ve dvou časových rovinách, ale jedno mají společné, a to jsou mladé ženy, hledající své místo na zemi. Před padesáti lety v tomto městě žila trojice mladých dívek, kamarádek na život a na smrt. Margaret, Ceecee a Bitty. Každá úplně jiná, ale přesto by jedna za druhou položily život. Věřily, že společně zestárnou a nic jejich přátelství nezničí. Ale stačilo málo a jejich životy se obrátily vzhůru nohama. Stačilo málo a zjistily, že jejich přátelství nestojí na tak pevných základech, jak si myslely.

Sny o pádech jsou druhou knihou americké autorky Karen White, která se v letošním roce českým čtenářům představila jako spoluautorka knihy Skleněný oceán. Pokud chcete psychologický román, jste tady správně. Přestože hlavními hrdinkami jsou především ženy, své slovo v knize dostanou i muži a jsou neméně důležití.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Skleněný oceán

 

Lusitania, luxusní loď, která, podobně jako Titanic, měla být nepotopitelná. Ale německé válečné ponorce se to podařilo a loď šla ke dnu i s většinou pasažérů. Spolu s ní se v hlubinách oceánu ztratily příběhy a osudy lidí. Existuje však někdo, kdo chce znát alespoň některá tajemství pohřbená pod hladinou.

Píše se rok 2013 a mladá úspěšná spisovatelka Sarah Blakeová má za sebou první román. Ovšem je to již dlouho a úspory docházejí, stejně jako nápady na další knihu, která by její konto alespoň trochu pozvedla. V pozůstalosti své matky najde truhlu po babičce, o které jí matka vždy říkala, že ji nesmí za žádnou cenu otevřít. Poslechla. Tedy až doposud. A před jejíma očima se začíná odvíjet starý příběh, potopený v dubnu 1915 spolu s jejími předky. Cestuje proto do Anglie, kde se snaží o kontakt s Johnem Langfordem, pravnukem Roberta Langforda, stevarda na lodi Luisitania, který by jí mohl objasnit pravdu – pokud by tedy ovšem o jakýkoliv rozhovor stál. 

Celá kniha se odehrává ve dvou časových rovinách. Pohled do minulosti nám představuje Caroline, manželka bohatého Američana Gilberta Hochstettera, která je proti vyplutí na širé moře. Na lodi se setkává se svým přítelem Robertem Langfordem, který ji nevysvětlitelně rozechvívá. U svého manžela se jí příliš porozumění nedostává a k příteli ji táhne nevysvětlitelné pouto, kterému nerozumí. Ale blíží se osudný střet s německou ponorkou a rozhodnutí, které se chystá učinit, se blíží. Na palubu osudní lodi se nalodí i Tess, zlodějka, kapsářka, podvodnice, pro kterou vyplutí znamená začátek nového života. Velmi brzy je jasné, že v celém dramatu jde o něco víc než pouze o potopení lodi. Své si zde zahraje i nedokončená skladba, kterou manžel Caroline opatruje jako oko v hlavě.

Pokračování recenze si můžete přečíst na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Mizející dívky

 Malé městečko, ve kterém zmizela sedmnáctiletá dívka. Jediné, co po ní našli, je jen mobilní telefon. Ale není jediná, kdo zmizel....

Josie Quinnová je detektiv, toho času suspendovaná, ale to jí na buldočí vytrvalosti vůbec neubírá. Když ve městě zmizí mladá Isabelle, rozhodne se na případu pracovat ve svém nedobrovolném volnu.  Ale ona dívka není jedinou, kterou by se policie měla zabývat. Jistý profesor po nehodě zmíní jméno Ramona a Josie je brzy jasné, že policie má před sebou další případ, který je ještě podivnější. Tajemná dávka, která nereaguje na nic ze svého okolí, poskytuje jen pramálo vodítek. Ale detektiv Josie Quinnová si jde za svým cílem, neboť je jasné, že tyto dvě dívky něco spojuje. A to něco je velmi nebezpečné, jde o čas, než se ze zmizelé Isabelle stane oběť vraha. Nejen její suspendování, ale i neochota velících důstojníků a lidí výše postavených jí pátrání po spojitostech obou případů komplikuje. Pokud chce zabránit smrti mladé dívky, musí se vydat hluboko do své vlastní minulosti a na místa, která chtěla nechat v hlubinách zapomnění.

Na český, knižní trh dorazila novinka zbrusu nové série, v hlavní roli s detektivem Josie Quinnovou. A ihned byla kniha přirovnávána stylem k Bryndzovi, či Marsonsové, ale já tato přirovnání nemám ráda. Autorka Lisa Reganová prostě jen sepsala příběh, ve kterém je hlavní hrdinka žena, která se ničeho a nikoho nebojí a jde si za svým, ať to stojí, co to stojí. Ano, je sympatická, naprosto sebevědomá, ale také si nese svá traumata, jak už to bývá v těchto thrillerech zvykem. Má za sebou manželství s mužem, který býval jejím přítelem, kolegou, manželem a který ji nemilosrdně zklamal. Ale na druhé straně jí rozchod umožnil otevřít své srdce dalšímu muži, který ji doslova zbožňuje. Tedy aspoň v tomto případě lze říct, že všechno zlé je pro něco dobré.

Vyšetřovací metody Josie nejsou ničím novým, v porovnání s jinými knihami, ale nelze jí upřít, že má v sobě velkou dávku čehosi, co je vám na ní prostě sympatické. Nečekané zvraty jsou bonusem příběhu a můžu se vsadit, že si okamžitě zamilujete  i ostatní protagonisty příběhu, kteří se vám budou zdát v knize nedůležití.

Pokud se dočkáme i dalších dílů této série, jsem zvědavá, zda si svižné tempo autorka udržíi nadále. Necháme se překvapit.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Cosmopolis. Kniha vyšla pod vedením Nakladatelského domu Grada.

Kniha:     Mizející dívky
Autor:     Lisa Reganová
Vydal:    Cosmopolis
V roce:  2020
Stran:    384

Komunita

 Sever Islandu a malá, ledem a tmou obestřená vesnice, čítající deset obyvatel. Tajemství, které by nemělo být odhaleno…

Životem unavená, mladá učitelka Una se rozhodne změnit svůj dosavadní, bezútěšný život a chytí se nové příležitosti. Přijme místo učitelky na odlehlém místě ledově chladného Islandu, kde touží začít nový život. Její nové místo je ponuré hned od prvního dojmu. Vesnice, kde žije pouhých deset obyvatel a dvě děti, které má učit. Zdá se vám to podivné? Místní komunita není příliš přívětivá a vypadá to, že její přítomnost vyvolává nelibost u většiny místních. Místo aby se radovala z nového začátku, nervozita Uny se stupňuje a aby toho nebylo málo, v jejím novém, podkrovním bydlišti se ozývají podivné zvuky, doprovázeny obrazovým vjemem malé holčičky. Její strach nahánějící vzhled doplňuje ještě pomalu a tichým hlasem odříkávaná básnička. Na její otázky, kdo by ta dívenka mohla být, má majitelka domu jen velmi strohé odpovědi. Vše se vystupňuje ve chvíli, kdy umírá jedna z dívek, kterou měla Una učit a vesnice mlčí. Tajemství, které dřímá pod povrchem, hrozí zničit její sny o novém životě.

Učitelka, která není v životě příliš šťastná, snažíc se najít své místo na zemi. Una, která má za sebou traumatizující zážitek, kdy našla svého mrtvého otce na Štědrý den. Mladá žena, která má tak trochu problém s pitím a vypadá to, že není příliš schopna odlišit co je skutečné a co jen zážitkem, zahaleným vinným oparem. Trochu zvědavá, trochu nešťastná, ale pořád jen žena, která chce jen žít tak, jak si vysnila v dětství.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Maják na útesech

 

Stačí ztratit na moment paměť a váš život se změní do nejmenších detailů. Ale pozor na moment, kdy si vzpomenete. Mohli byste přijít o minulost, přítomnost, i budoucnost…

Susanne se po autonehodě se svým přítelem ocitá ve zvláštní situaci. Je naprosto ztracená, nepamatuje si své jméno, svou minulost, ani cíl cesty, kam jela. V kapse kabátu najde jen dopis, adresovaný jakési Anne-Marie, ve kterém ji kdosi zve do Bretaně na pohřeb. V domnění, že je to její pravé jméno, se vydává na cestu a kolo osudu se roztáčí. Na místě se seznamuje se starou ženou, bydlící ve starém majáku, která by měla být její babička. Přesvědčena, že je ztracenou vnučkou, se seznamuje s obyvateli malé vesničky a je vtahována do koloritu všedních dní. Rybářské domky, v nichž bydlí lidé, kteří ji okamžitě přijímají mezi sebe, i tajemný Alan, který se dosud nevyrovnal s bolestnou ztrátou své milované rodiny. Ale vzpomínky, uvězněné hluboko v duši a zákoutích mozku, se pomalu vracejí a hrozí, že Susanne, alias Anne-Marie by mohla přijít o své nalezené štěstí.

Susanne, jako hlavní hrdinka, je celkem sympatická dívka, která se jen zapletla do nebezpečné hry se svou pamětí. A bylo to jen dobře, neboť ve svém skutečném životě by tolik štěstí nejspíš nenašla. Tlak její vlastní rodiny na její vzdělání, absence teplého rodinného krbu, honba za kariérou, to jsou atributy jejího skutečného života. Na druhé straně jako Anne-Marie zažívá běžný život obyčejného venkovana, přátelské návštěvy sousedů a klid, po kterém každá z nás ve skrytu duše touží.

Pokračování recenze si můžete přečíst na stránkách Magazínu Dobré knihy.