Vypravěčka z Osvětimi

 

Působivý román o síle příběhů, které dávají naději a vůli přežít…

Etty je známá spisovatelka a žije poklidný život v luxusním bytě na břehu Seiny v Paříži. Píše se rok 1940 a nakladatel jí sdělí, že už jí nesmí knihy vydávat, protože je židovského původu. Etty přežívá, jak může, ale v roce 1942 ji zatknou, odvezou do tábora Drancy a poté do Osvětimi. I když se mnohokrát ocitne tváří tvář smrti, nevzdává se a rozhodne se svým vyprávěním a nadáním vymýšlet příběhy, udržet při životě i ostatní přátelé okolo ní. Ve své fantazii přenáší všechny spolubydlící do krásného světa a dává jim naději v lepší zítřky. A když je žití čím dál tím těžší, dává si slib, že musí přežít, aby o všech těch hrůzách napsala. Aby celý svět věděl, co se stalo a nikdo nikdy nezapomněl a nedopustil, aby se to stalo znovu.

 

„

Něco na ni zařval německy a pak ukázal na velký komín tyčící se nad budovami vedle nás. Stoupal z něj hustý kouř. Slyšela jsem, jak někdo za mnou zděšeně zalapal po dechu, a přemýšlela jsem, co ten muž asi řekl, že to vyvolalo takovou reakci. Jedna věc byla okamžitě zřejmá: abych tady dokázala přežít, musím se rychle naučit aspoň trochu německy.“

 

 

Novinky nakladatelství Jota

 

Co mě vedlo k napsání tohoto článku? No přeci spousta krásných novinek, které mi po přečtení edičního plánu nakladatelství Jota přibyly v mém seznamu „must read“. Zaujalo mě jich tolik, že jsem vám nakonec vybrala jen ty nejlepší. Tak si udělejte ledovou kávu nebo nalijte studenou limonádu a pohodlně se usaďte, tyto novinky rozhodně stojí za pozornost.

Dítě prachu
Autorka velmi úspěšné knihy Hory zpívají k nám přichází s dalším příběhem. Román ukazuje život během vietnamské války, ale i po ní. Hlavním tématem jsou zde váleční sirotci, potomci amerických vojáků a vietnamských žen, kteří končili v sirotčincích. Dítě prachu je bolestný příběh rodinných tajemství a krutosti války, který si vás získá od prvních stránek.

Vyhnankyně
Další román, který si mě získal už anotací, je Vyhnankyně, odehrávající se v Austrálii za dob kolonizace. Emocemi nabitý román o třech ženách, jejichž osudy se protnou v Austrálii 19. století, kde bojují za vykoupení a svobodu.

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Péťa umí vyprávět

 

Seznamte se s Péťou a jeho blízkými. Tenhle sympatický chlapeček je oblíbeným společníkem všech dětí, které se učí mluvit.

Tato kniha je již pátá část Péťových dobrodružství, jak jsem se až po přečtení dozvěděla. Je určena pro děti, které už umí mluvit, a slouží k procvičování dovednosti vyprávět. V této knize k tomu napomáhají příhody chlapečkovy rodiny spojené s narozením nového člena, malého bratříčka.

Na každé stránce najdete text s dějem, co se v rodině právě stalo. Pod každou ilustrací se nacházejí obrázky, které slouží k tomu, aby dítě převyprávělo děj z knížky vlastními slovy. Dále tam najdete otázky pro rodiče, aby navázali s dítětem rozhovor k tématu vlastní příchod na svět.

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Letní čtení

 

Co by mohlo být takové příjemné, vyloženě letní čtení? Co takhle příběhy, které se odehrávají u moře nebo kde hlavní hrdinové cestují, či dokonce něco s kapkou erotiky? Může být? Pak jste tu správně, protože přesně tohle si já představím pod pojmem letní čtení. Tak se pojďme podívat, co jsem pro vás vybrala…

Léto na Santorini
Soukromá jachta s několika cizími lidmi, kapitán, který zná všechny ostrovy v okolí Santorini, osamělá žena a pohledný muž. No nezní to jako letní klišé? Ale víte co? Ono to tak úplně klišé není, protože díky knize poznáme mnoho řeckých ostrovů. Já se strašně bavila, protože většinu těch ostrovů znám osobně a číst o nich, jako bych na nich byla znovu a měla jsem se u čtení báječně. Díky románu navštívíte Santorini, Ios, Mykonos a spousty dalších nádherných řeckých ostrovů. Navíc ten pohledný Američan na palubě co se stále usmívá? Tenhle román je prostě letní „must have“.

Pan Masters
Hlavní hrdinka je mladá žena, která se živí jako chůva dětí, právě hledá práci. Uchází se o místo ovdovělé ženy, aby se starala o její malé ďáblíky. Ale nakonec se ze zaměstnavatele vyklube muž, přesněji řečeno velmi pohledný muž. A tahle střelená mladá žena si už po třech dnech v jeho domě usmyslí, že svého šéfa musí mít. Celého a hned. Máte rádi new adult romány? Tak tenhle rozhodně musíte číst.

Vila v Itálii
Nová Julie Caplin? Tak to nám rozhodně nesmí uniknout! Tentokráte nás autorka vezme do Itálie na známé pobřeží Amalfi. Nádherná vila, nalezená stará fotografie, záhadný cizinec a romantika u moře. Ještě něco musím dodávat? Další moje must have tohoto léta! Mimochodem, nevíte co je na tom Amalfi výjimečného? Četla jsem už o něm v tolika knihách, jako bych to tam moc dobře znala, ale nikdy jsem tam nebyla.

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Iveta - Fotografie tvořené s láskou

 

Tahle publikace je skvost a měl by ji mít ve své knihovně každý fanoušek Ivety Bartošové!

„V ateliéru mi vyprávěla o střípcích svých dnů a já jsem naslouchal a fotografoval.“ Miloš Schmiedberger, autor knihy, známý fotograf a blízký přítel Ivety Bartošové sdílí vzpomínky na jejich společné roky. Publikace je doplněna o desítky dosud nepublikovaných fotografií, které zachycují Ivetu v různých obdobích jejího života.
Čtenář se tak může ponořit do nitra zpěvačky a prožít s ní její radosti i strasti. Autor se zaměřuje na Ivetinu osobnost, její sny a touhy, a snaží se přiblížit čtenáři, jaká Iveta skutečně byla. Kniha Iveta – fotografie tvořené s láskou je určena všem fanouškům Ivety Bartošové, ale i těm, které zajímá příběh talentované ženy, s níž osud nemilosrdně zacházel.

„Vcházela jsi do dveří bez zazvonění, prostě jak tě napadlo. Sedla sis na dřevěnou podlahu a v navoněné róbě – nebo jindy jen tak, v županu – ses svěřovala s příběhy všedního dne. Pozoroval jsem tě a fotografoval. Fotografoval jsem tvoje myšlenky, tvoji tvář, tvoje vlasy, tebe celou, a tak mám dnes možnost dívat se na černobílé snímky a poslouchat tvůj hlas.“

Miloš Schmiedberger byl Ivetin dvorní fotograf po mnoho a mnoho let, ale také její přítel, kamarád, zpovědní vrba. Tato kniha vznikala přibližně 35 let. Obsahuje nejen 400 fotografií, texty písní, ale také mnoho myšlenek, úvah a útržků ze zpěvaččina života, toho soukromého i veřejného. V publikaci najdete společné zážitky od samotných začátků až do Ivetiny smrti.

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Anglická lekce

 

Skvělý román (nejen) na léto, ze slunného francouzského pobřeží, je tu. Pokud máte rádi něco lehce peprného, určitě neváhejte. Nevrlého, svalnatého Evana si zamilujete!

Andrea před deseti lety unikla jen o vlásek násilnému manželovi a nyní žije pod tajnou identitou ve Francii. Pracuje na luxusní jachtě, kde na ní dává pozor šéf ochranky, Evan Roark. Andrea má však schovávání a neustálého strachu z normálního života dost. Takže dá na jachtě výpověď a přestěhuje se do pronajatého domku na francouzském venkově. Ale Evan jí mluví stále do všeho a nechce jí nechat jenom tak odejít. Andrea to vše vnímá jako jeho posedlost prací, neustále ji musí sledovat a ona se musí hlásit jako malé děcko. Už tomu ale řekla stop, Evan je jak trn v patě a nenechá ji nadechnout. Nemluvě o tom, že ho miluje, ale on je stále jen nevrlý a protivný. Ona už potřebuje poznat nové lidi a normální život. Když ale zjistí, že místnost v domě, kterou domácí pronajala, obývá Evan, její představy o samostatnosti se zhroutí. A ona zjišťuje, že ho potřebuje víc, než tušila. Evan ale také něco skrývá. A není to jenom jedno tajemství. Dokáže jí přiznat to, co v sobě dusil skoro deset let?

 

„

V denním světle – a v kaňonu panovalo jasné ráno – dávala Evanova včerejší slova smysl. Až se osvobodím od své minulosti, možná už na něj ani nepomyslím. Možná jsem byla plná endorfinů a myslela si, že ho miluju, ale popravdě jsem byla v aréně vztahů novorozené srnče. Srnče, které zlý lovec připravil o všechno.“

 

 

Léto na Santorini

Cestování na jachtě po mnoha řeckých ostrovech? To je vždycky výborný nápad. Zvlášť, když mnoho těch ostrovů znám osobně. Jako bych na nich byla zase znovu a procházela se tam spolu s hlavními postavami. Tenhle román je prostě letní „must have“.

Sarah se právě rozešla s přítelem a hned se rozhodne, že se zase vrátí k cestování, které kdysi tolik milovala. Zaplatí si plavbu na jachtě po řeckých ostrovech se skupinou cizích lidí. Vůbec netuší, s kým se na palubě ocitne. A náhle v ní začínají narůstat pochyby. Co když jí všichni budou nesympatičtí? Co když její spolubydlící v kajutě bude chrápat a bude to nějaký mrzout nebo ještě hůř, násoska? Když ale potká ještě před nástupem na jachtu pohledného Američana Joshe, její obavy se rázem rozplynou. S mladíkem si rozumí a cítí se s ním moc dobře. Pak se ale objeví další nápadník. Pohledný, starší, bohatý a o Sarah má obrovský zájem. Jak se mladá žena rozhodne?

 

„

Pamatujete, jak jsem říkala, že Řekové pěstují nejlepší rajčata na světě? Jakmile jsem ochutnala trochu salátu, pochopila jsem, že nejlepší rajčata v Řecku pěstuje Martika, ta její jsou nejlepší z nejlepších.

Když už jsme chlebem vytírali dna misek, vrátila se ke stolu s mísou plnou tzatziki, hromádkou horké pity, ze které ještě stoupala pára, a obrovským talířem pečeného masa. Vydávali jsme zvuky, které by se hodily spíš na farmu starého McDonalda, a za srdečného smíchu jsme došli k závěru, že je to kozí. Maso vypadalo úžasně a chutnalo ještě lépe.“

 

Ostrov tajemství

 

Co všechno vyprávěly autorce nejstarší ženy z Amirasu, vesničky na jihu Kréty, která byla během druhé světové války obléhaná Němci? Přečtěte si Ostrov tajemství, a zjistíte, jaká strašná genocida se zde stala.

Angie žije v Londýně a bude se vdávat. Před svatbou chce však poznat rodiny svých rodičů. Maminka, která se o ní sama stará od narození, nechtěla nikdy mluvit o rodinách žijících na Krétě. Ani o otci toho Angie moc neví, jenom že zemřel kdysi dávno. Sama se tedy rozhodne tajemstvím opředenou historii vlastní rodiny poznat. Vydá se do malé krétské vesničky Amiras, kde navštíví svou babičku a zbytek příbuzných. Stará žena chce, aby vnučka znala smutnou historii celé rodiny, tak začíná vyprávět zdrcující příběh nacisty okupované Kréty, ale také srdcervoucí příběh nekonečné lásky…

 

„Mami! Mami!“

Za mými zády se rozkřičela Pelagia. „Yanni! Ach Bože, to je můj Yanni!“ A vtom jsem zachytila nezaměnitelný zvuk, pláč svého dítěte. Křečovitě se mi stáhlo břicho jako vzdálená ozvěna porodních bolestí.

Nacisti nás k nim nepustili. „Prosím, musím se dostat ke svému dítěti. Proboha vás prosím!“ volala jsem, ale stráže mě před sebe nepustily. Pobíhala jsem znovu a znovu okolo půlkruhu vojáků jako ustaraný pes shánějící ovce.

„Petro!“ volala jsem, ale nikde jsem ho neviděla. Jeho pláč mi zahaloval mysl, zmocňovalo se mě šílenství.

 

Zbrklík a pekelné Vánoce

 

Další báječná dobrodružství čertíka Zbrklíka a jeho pekelné rodiny zkrátka musíte mít!

Zbrklíkovi a čertidlu Tadeášovi přibyla do party další lumpice, Zbrklíkova malá sestřička, čertice Treperenda. Spolu tvoří pekelnou trojku, a na další neplechy se nemusí dlouho čekat. Jednoho dne otevřou bránu a do pekla se zatoulá dopis Ježíškovi. Tajemný dopis od jednoho pozemského kluka, ve kterém si přeje něco pod stromeček. Jakmile čertí parta zjistí, co to znamená, také zatouží slavit Vánoce. Ale nikdo v pekle vlastně netuší, jak se takové Vánoce slaví. Navíc, do pekla přece nechodí Ježíšek, to je jasná věc. Jak tedy udělat přípravu, výzdobu a jak to vymyslet s dárky? Tady teprve začíná to pravé, kouzelné vánoční dobrodružství.

 

„

Vtom přiskotačily dvě malé čertice Treperenda a Madla, každá si stoupla z jedné strany Lucifera. Jako na povel ho zatahaly za plášť a sborově zaprosily: „My bychom chtěly taky Vánoce, jako je má ten kluk z dopisu.“ A upřely svá očka na vládce pekel. Lucifer jen vykulil oči údivem, ale čertice se nedaly a pokračovaly: „Prosíííííím.“(…)

Letos tak budou v pekle historicky první pekelné Vánoce!

 

 

Emička a její přátelé

 

Další příběhy včeličky Emičky a jejích přátel jsou tu!

Včelička Emička je pilná včelka. S kým se během létání z květu na květ asi potkává? S jakými zvířátky se seznámila a co se od nich dozvěděla?

 

„

Jetel? Jetelíček? Tak to já poletím s tebou,“ nadchla se Emička a vznesla se. Evžen ji okamžitě následoval. Při letu si začali oba vesele prozpěvovat:

„Jetelíčku, jeteli, stali jsme se přáteli.

Usedneme na tvůj květ, sladký z tebe bude med!“

Sotva dozpívali, ocitli se na louce plné jetelových květů. Oba usedli a pustili se do díla. Evžen si stále ještě pobrukoval. Nektaru bylo plno! A jakého! Panečku, to byla pochoutka.

 

I když jste třeba nečetli předešlou knihu Příhody včeličky Emičky, klidně si tento díl můžete přečíst samostatně, na předešlou nijak pevně nenavazuje. V tomto díle už je Emička veliká a zažívá spousty dobrodružství, když létá z květiny na květinku a potkává při tom ve světě mnoho nových přátel a kamarádů. Seznámí se například s čmeláčkem Evženem, motýlem Vavřincem nebo mšicí Agátou.

Pohádka je zábavná a velmi poučná, dokonce i dospělí se v ní mohou dozvědět něco nového. A co je důležité pro malé neposedy? Na konci každé kapitolky najdete říkanku a k ní pohybové činnosti, které je po čtení zabaví a ještě dlouho si budou rýmovat například básničku:

Čmelák v trávě bručí,

že mu v břiše kručí.

Na jetel se posadil,

tvářičky si osladil.

Na jeteli sosá,

nektar z květu mlsá.

„Je ho tady dost a dost,

Mlsám, mlsám pro radost!“

 

 

Moc děkuji za recenzní výtisk autorce knihy, Lence Jakešové.

Tuto krásnou pohádkovou knížku koupíte zde.

Desetkrát a dost

 

Scarlett Wilková tak trošku jinak. Desetkrát a dost je román plný humoru, sarkasmu, lásky k Řecku a cestování.

Majitelka seznamky Tamara, pečovatelka Briana a novinářka Markéta. Co mají asi tyto ženy, které už dávno překročily padesátku, společné? Všechny zkoušejí štěstí na seznamce a hledají muže, když však jednoho sympatického konečně najdou, nastává zklamání. Tento muž po desáté schůzce zmizí neznámo kam a nedává o sobě vědět. S tímto podvodníkem randily všechny tři ženy a díky němu se jejich cesty střetnou, dámy se seznámí a dohodnou se, že musí přijít na kloub té záhadě s mužem, co chodí přesně na deset schůzek. Rozhodnou se ho vypátrat. Během dobrodružství však zjišťují, že spolu mají Tamara, Briana a Markéta mnoho společného. Záhadný muž v nich, aniž by to tušil, probudil nejen lásku k Řecku, ale přinesl jim také obrovské přátelství, které je spojilo dohromady.

 

„Souběžně se mu zjevovala Ivana, kterak stojí v Parze na břehu pláže Piso Krioneri lemované skálami a spoustou zeleně a s otráveným výrazem říká: „Tady jako budeme celý den?“ Představoval si, jak by se tam Briana, Tamara a Markéta s jásotem vrhly do moře. Představoval si dokonce, jak do něj běží všechny tři najednou, drží se přitom za ruce, zatímco on sedí na lehátku a mává jim. To byly holky, ty se uměly radovat i z cukrové vaty. A jak zářily, když každé z nich slíbil, že s ní pojede na Naxos.“

Pokračování článku čtěte zde, v Magazínu Dobrých knih.

Vinice ve Francii

 

Pravé šampaňské, croissanty, vybrané lahůdky, slunce, vinice, krásní muži a pověstný francouzský šarm. Vítejte v oblasti Champagne, v chateau Saint Martin.

Hattie dostala úžasnou příležitost jak rozjet svojí novou firmu na organizování svateb. Měla by jet pracovat na dva měsíce do Francie, na krásné sídlo plné rozlehlých vinic. Protože má zlomené srdce, okamžitě nabídku přijímá a odjíždí připravit velkolepou svatbu sestřenice Gabby. Svoje smutky háže za hlavu a snaží se soustředit hlavně na práci, aby byl svatební den nezapomenutelný. Když však dorazí na místo, hned mezi dveřmi ji přivítá Luc, majitel usedlosti. Ten ji neustále rozptyluje a odvádí myšlenky od příprav. Později zjišťuje, že ne všechno, co domluvila po telefonu z Anglie, platí, a že musí hledat a domlouvat spousty věcí znovu. Což není takhle na poslední chvíli nic jednoduchého. S Lucem se navíc začínají sbližovat, užívají si svobody, slunce, pořádají pikniky na vinicích, navštěvují místní trhy a užívají života. Co ale bude, až se bude muset Hattie vrátit domů? Chce se vůbec vracet? A jak asi dopadne domluvená svatba?

 

„

Když se probudila, ležela zachumlaná v posteli a její lacláče byly úhledně přehozené přes opěradlo židle. Zmateně se podívala pod peřinu. Kalhotky, tričko, podprsenka i ponožky, vše bylo na svém místě. Nikdo ji neviděl nahou. Nebyla si jistá, jestli se jí ulevilo, nebo ji to zklamalo. Trvalo několik vteřin, než si vzpomněla a dala se vše dohromady. Luc ji nesl. Luc ji líbal – dobře, sice na čelo, ale i tak to stálo za zaznamenání.“

 

Vánoce na skotském hradě

 

„Vítejte v malebné skotské vesničce, kde se balí první vánoční dárky a z nebe se potichu snášejí sněhové vločky.“

Milá, pohodová, plná laskavosti a vánoční pohody nejen na skotském hradě. Taková je tato krásná kniha z pera Donny Ascroftové.

Belle si to jednou sviští v chumelenici na kole a narazí na cestě do staré paní a zraní jí kotník. Paní se jmenuje Edina a je majitelkou místního hradu, kde žije samotářský život, s nikým se nestýká, ani nebaví. Belle se tedy nabídne, že se o ni postará, dokud se jí noha nezahojí. Nastěhuje se na hrad a sama pro sebe si slíbí, že stařence připraví báječné Vánoce. Edina má však vnuka, kterého viděla někdy před dvaceti lety. Když Jack zjistí, že u babičky bydlí někdo cizí, hned jí jede navštívit, bojí se, že jí chce cizinka okrást. Když vnuk dorazí na skotský hrad a pozná Belle, zjistí, že všechno je trošku jinak…

 

„

Belle si povzdechla. Kdyby chtěla své nové kamarádce splnit poslední přání na seznamu, musela by ten diadém najít, ale nehodlala jí kvůli tomu prohledávat dům. (…) Belle rychle strčila Edinin dopis do kapsy kabátu. Neodešle ho s ostatními. Edina byla osamělá a bylo jasné, že o ni už dlouho nikdo neprojevil zájem. Belle měla v úmyslu jí k letošním Vánocům splnit alespoň pár přání z jejího seznamu. Jen si musí rozmyslet, která to budou.“

 

Vánoční přání

 Chcete se naladit na tu správnou vánoční notu a nakazit se vánoční náladou? Pak je tato kniha přesně ta pravá!

Libby si přeje, aby už bylo po Vánocích. Chce je strávit o samotě, možná že i pracovně. Její máma, její poslední rodina, nedávno zemřela a Libby bude muset prodat dům, pokud se jí nepodaří zakázka pro firmu s kočičími granulemi. A tak ve dne v noci pracuje a přemýšlí, jak na kampaň s vánočním kotětem. Jednoho dne však narazí v maminčině pracovně na neotevřený dopis, v němž je pohlednice z městečka Holly Peak. To je proslulé svou vánoční náladou a velmi bohatou výzdobou na každém kroku. Libby se vydá na cestu, aby zjistila, jaké rodinné tajemství se za pohlednicí skrývá. V městečku narazí na Adama, místního specialistu na výzdobu, který jí pomáhá rozplést záhadu s pohlednicí, navíc je Adam velmi pohledný, takže se ty Vánoce začínají ještě více komplikovat.

 

„Byl to okouzlující červený domek zastrčený mezi stromy. Střechu lemovala vánoční světýlka, která zářila i přes den. I stromy tyčící se kolem domu byly ověšené řetězy světýlek. Verandu zdobila girlanda z cesmíny a stejný věnec, jaké viděla na dveřích a výlohách obchodů na hlavní třídě. Na obou stranách smaragdově zelených dveří stály dva mohutné vánoční stromky.“

 

Že Karen Schaler píše nádherné vánoční příběhy, už pár let vím, proto jsou pro mě během adventu sázkou na jistotu.

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Za olivovým hájem

 

Nezapomenutelný příběh dvou výjimečných žen, které navzdory překážkám nacházejí odvahu a naději i v těch nejtemnějších časech…

Řecko, 1942. Mladá Sophie si všímá, že okolí její rodné vesničky se vlivem války mění, lidé se také mění a ona se snaží držet od všech odstup, hlavní cíl je přežít a udržet naživu svojí mladší sestru a otce. Ale okolnosti se však sehrají tak, že se sama stává členkou protinacistického odboje, a jde jí o život.

O mnoho a mnoho let později přijíždí na řecký venkov, do vesničky Iousidous, Ava. Sophiina vnučka, která zdědila po smrti babičky dům, o němž se nikdy nezmínila, a už vůbec od babičky neslyšela o jejím životě v rodném Řecku. Ava je zklamaná životem, a tak se pouští, aby zapomněla, do oprav starého zchátralého babiččina domu a nachází v něm spousty odpovědí. Postupně zjišťuje tajemství babiččina života a rozplétá neuvěřitelný příběh krutosti, odvahy a věrnosti.

 

„

Od války jsem Sophii neviděla,“ překládala Helena. „Zmizela hned potom, co vyhodili do vzduchu ten most – víte o tom?“ Helena pohledla na Avu a ta rychle přikývla. „Myslíte viadukt přes řeku Gorgopotamos? Odboj ho vybombardoval ve dvaačtyřicátém.“

„Vidím, že jste si doplnila znalosti o místní historii.“poškádlila ji Helena a Ava se usmála. (…)

„Po zničení toho mostu přišli do Iousidous nacisté. Zuřili, protože byli přesvědčení, že někteří vesničané pomáhali odboji.“ (…) „Ale nacisté se nějakým způsobem dozvěděli její jméno. Hledali ji, i její sestru Angeliku. Ale obě zmizely a já se už nikdy nedozvěděla, co se s nimi stalo.“

 

Ztracené dívky z Willowbrooku

 

Příběh inspirovaný hrůzami, které se ve Willowbrooku skutečně odehrávaly, vám vezme dech…

Šestnáctiletá Sage Wintersová měla dvojče Rosemary. Byla vždycky trošku jiná, ale sestry byly propojené a velmi se milovaly. Rosemary však zemřela už před šesti lety na zápal plic. Jejich matka zemřela při autonehodě a Sage žije pouze se svým nevlastním otcem, který se o ni vůbec nezajímá. Jednoho dne však náhodou vyslechne otčíma hovor a ten jí změní celý život. Rosemary žije. Byla tenkrát umístěna do státní školy Willowbrook, o které se nepovídá nic hezkého. Nicméně sestru nyní v zařízení pohřešují. Willowbrook byl vždy opředen strašidelnými historkami a tajemstvím, nikdo o něm vlastně neví vůbec nic. Sage se vydává do Willowbrooku, odhodlaná sestru najít, to ale ještě netuší, že tam uvidí a zažije věci, které jí navždy změní život…

 

„Těžko říct, co bylo horší, jestli hluk nebo zápach. Vzduch chutnal jako smrt. Nelidské hrdelní skřeky vycházely z čehosi, co znělo jako stovka zmučených duší, stoupaly, klesaly a zase stoupaly. (…) Stála tu snad stovka železných postelí, všechny byly bílé a namačkané jedna na druhou, a mezi nimi úzká ulička. Všechny byly obsazené, některé dokonce dvěma dívkami. Mnohé měly na sobě svěrací kazajky, seděly, klečely nebo ležely a oči měly prázdné. Několik z nich bylo přivázaných provazy k čelu postele, zatímco jiné se povalovaly ve vlastních výkalech. Některé byly nahé, mnohé měly na sobě jen látkové pleny, zatímco jiné byly oblečené v hrubých, ručně ušitých mundúrech. Pravou stranu místnosti zabíraly dřevěné vozíky s morbidně vychrtlými chovankami uvnitř. Jiné lezly, skákaly z postele na postel, smály se, vyly a ječely.“

 

Páni, tohle bylo opravdu velmi silné čtení. Po přečtení pár stránek jsem si hned musela googlit Willowbrook a informace o něm. Shlédla jsem i pár videí na youtube a dokonce přímo to video, které se odehrává v ději knihy, když do sanatoria vtrhl Geraldo Rivera a zveřejnil světu první reportáž a žalostné podmínky, v nichž místní rezidenti žijí. Tuto událost autorka zakomponovala do děje a je její důležitou součástí. Díky reportáži se začalo konečně něco dít, v roce 1972 podali rodiče pěti tisíc obyvatel žalobu na stát New York, poté se zúžil počet pacientů na 250 a v roce 1981 se zařízení konečně zavřelo úplně.

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Skutečný Willowbrook - zdroj Google